Slyšim jen svoje kroky, odrážej se od stěn a rozlýhaj se všude.
Dřív jsem slyšela i ty tvoje, kde jsou teď a proč nejsou tady?
Chybí mi to, ten hluk a cíga ve dvou mi byly milejší.
Bylo příjemnější si pak moct jít lehnout vedle tebe.
Poslouchám hudbu, tančím a vydechuju kouř,
je to hezký, ale kde jsi ty a proč nejsi semnou?
Spoustu světel a někde tam jsi ty,
někde hodně daleko.
Je tu klid, ráda sem kdykoliv chodím,
dřív bys šel taky, proč teď už ne?
Koukám na chodník, po kterym ses motal,
teď je prázdnej.
Seděla jsem tady sama, byla zima a já smutná,
chtěla jsem aby to nebyla pravda, proč jsi to nevyvrátil?
Doufala jsem, že to bude lepší, že zase bude hezky.
Nebylo, bylo akorát tak hůř.
Tolik lidí a tolik vzpomínek,
některý hezký a některý ne,
teď tu sedím s cígem, je mi hezky
a jen se tomu můžu smát.
