5.6.15

Do večera jsem nevěděla co podniknout, pak se objevilo hodně lidí na atl a já chtěla být moc, tak jsem navrhla giny a můj návrh měl úspěch. Vypila se flaška a já byla chvíli opilá, ale docela rychle to vymizelo. Bylo něco po půlnoci, několik siluet v chumlu ve tmě, nějak jsem se začala bavit s N. Odešli jsme dál od všech a povídali si a nebo konkrétněji říkal N furt nějaký mrdky, asi protože byl na mrdky. Začal mě líbat a mně to chvíli přišlo pár sekund hezký, dokud jsem si nezačala uvědomovat okolnosti. Bylo mi to tak hrozně nepříjemný, začala jsem se strašně klepat, cítila jsem, jak mi po ksichtě tečou slzy a jakobych nachvíli ztratila hlas. Každej jeho dotek mi tak moc vadil, všechno to bylo tak prázdný a přišlo mi to jako výsměch a ponížení mě. Znovu pokračoval v mluvení. Snažila jsem se nic z toho nevnímat.
Všichni jsme se přemístili po nějaké době na ip, kde se někteří odpojili a zbytek jsme šli k F domu. N na mě pořád šahal a něco mi říkal a já se snažila na nic nemyslet a nechat si to líbit, zkusit z toho bejt šťastná nebo tak, ale spíš ne no. Zároveň každou sekundou se navyšoval můj odpor a moje nenávist k N. F mu hodil mobil, na kterej mu napsal vzkaz a mně došlo, že to nejspíš bude souviset se mnou. Postřehla jsem jen pár útržků, ale bylo tam, že mě N nemá využívat pro svoje pobavení. Musela jsem pro F vypadat jako naivní kráva, což by vlastně nebylo daleko od pravdy. Odtáhla jsem se od N.
,,Co se mnou máš na problém? Co ti na mně vadí"
,,To, jak se ke mně chováš."
,,Co konkrétně myslíš?"
,,Tohle, to jak na mě vždycky někde šaháš a děláš tohle všechno a pak mě buďto ignoruješ nebo jsi na mě hnusnej, mě to už nebaví."
,,A jak jinak se mám asi chovat? Spala jsi se S, Ondrou, tak se nediv."
Pak si odsedl na druhej gauč vedle nějaký jiný holky, se kterou se za ten večer dost bavili. Konečně, konečně byl pryč ode mě, ale furt mi bylo na nic. Seděl vedle mě S, začal mě hladit po noze, tak jsem se odtáhla pryč. Nechte mě všichni bejt, všechny jsem nenáviděla, až na F.
Ch a ta holka (prý spolu chodili, jsem pochopila) už byli na odchodu, ale ještě se kvůli ní Ch vyhrotil s N. Protože je N kretén, kterej to celý vyvolal.
Seděli jsme u televize - já, S, N a Lukáš a bylo mi to fakt nepříjemný, ke všem jsem cítila odpor a nechuť.
Asi 5 ráno, vyšla jsem na balkón, kde už nějakou dobu seděl sám F a pouštěl si hudbu.
,,Můžu si k tobě přisednout?"
..Klidně, akorát moc není kam, tak si sedni kdyžtak na mě."
A tak jsem na něm seděla, zabalená v dece, nic jsme neříkali, byla slyšet hudba, které přehlušovala zvuky dopravy a zpěv ptáků. Zrovna vycházelo slunce, bylo příjemně chladno, drželi jsme se za ruku a všechno bylo hezký, to jsem byla snad poprvý za ten večer upřímně šťastná. Mám tak ráda být v přítomnosti F, moct se k němu stulit, nechat se hladit a cítit, že mě má rád. Ale to pořád není ono, něco mi v tom chybí, s N bylo vždy vše intenzivnější, víc jsem po něm toužila.
Usnula jsem asi na 2 h a někdy kolem čtvrtý jsme šli všichni domu. Vyšla jsem před dům, N už odcházel, ani se neotočil, nerozloučil, nic. Píčus. Ale v tu chvíli mi to bylo hrozně líto, nebyla jsem schopná pochopit, kdy se všechno to hezký stihlo obrátit v něco tak hnusnýho nijakýho.

útržky štěstí, minulý čas

"Nevim proč, ale furt tě chci líbat." Tohle jsi mi řekl jednou.

Jakto?

Strašně ráda vzpomínám na ten den na konci listopadu, jak jsme byli v uni, jak jsi mě měl rád, jak jsem měla ráda tebe, jak bylo všechno hezký a jak jsme stáli u těch dveří v tý předsíni a bylo to hezký. BYLO. To mi tak strašně moc chybí, vůbec teď nejsem schopná pochopit, že se tohle vážně odehrálo, protože teď bych za to dala nevím co, za ten pocit štěstí.
Londýnský schody, do teď si pamatuju, jak hrozně moc šťastná jsem byla (a taky jsem byla moc a říkala všem, že jsem rozněžněna, heh).
Ráda vzpomínám na to, jak jsme byli v poco a já si pak nechala ujet několik tramvají protože jsem byla s tebou a bylo mi hezky. Nebo když jsme dávali poprvý srazy někdy v září na míráku, když jsme v září spali u F a spoustu věcí. Trafika a drahej čaj bez chuti, spadl mi mobil na zem a praskl mi displej. Líbilo se mi, že mi s tebou bylo vždy útulno a víš co? Nejradši bych tě polila benzínem a zapálila. Ne, dělám si prdel, jen mi to přijde smutný.

Hrozně moc věcí mě mrzí. Možná až moc věcí. Když já bych tak chtěla všechny zachránit, udělat je šťastný, že přitom zapomínám na sebe. Přijde mi, že nemám čas zabývat se svým neštěstím, protože se zabývám neštěstím svých blízkých neb ti jsou pro mě přednější. Mně je vlastně všechno tak nějak jedno, ohledně věcí, co se týkají mě, zaujímám sama k sobě šílenou lhostejnost a to je špatně, vim to. Zajímalo by mě, kdo do mě zasadil tehle pocit méněcennosti, či jak to nazvat. Takovej ten pocit, že jsem zbytečná a k ničemu, že dopředu počítám se zalepenejma prstama vod smůly. Já to takhle nechci! Když už se mám trápit problémy, tak první těmi svými. Ale zase ta potřeba zahrnovat všechny, až na sebe, láskou a ochotou a naivně doufat, že se mi to třeba vrátí.
N, co jsem mu vlastně kdy udělala? Za co všechny ty urážky mířený na mě? Fakt nevim, zrovna u něho, pro kterého bych udělala první poslední. TO JE ALE ŠPATNĚ. Správný by asi bylo ho od sebe odříznout, ale to nejde, když mi na něm záleží víc než na mně samotný. Tak moc mě mrzí všechno hnusný, co mi kdy řekl, že pro toho člověka neznamenám nic, jen naivní osobu, se kterou si může hrát. Nesnáším to nesnáším to nesnáším to a nejvíc za tohle nesnáším sebe, že si to nechávám líbit. Vždycky si všechno nechám líbit, za každou cenu všem vyhovět, celá já, nojo. Píčo! Debilní hloupá naivní krávo! Aaaa já se tak nesnáším za to, jak si semnou každej může dělat, co chce. Mám v hlavě svojí debilní iluzi, že všichni jsou uvnitř hodní a čestní, vkládám do každýho nějakou důvěru, kterou většina pak uplně zničí a nejhorší na tom je, že se z toho nepoučím a dělám furt stejný chyby znovu a znovu v domnění, že tentokrát už to bude v pohodě. NE, JASNĚ, ŽE TO V POHODĚ NEBUDE! Říkám si, že stačí dávat lidem lásku a cit a dostanu zpátky to stejný, ale tak to bohužel nefunguje. Lidi využívaj jiný lidi, tak to bylo, je a bude, ať už se budu snažit jakkoliv to změnit, nemá to cenu. Neumím lidi využívat, akorát se nechat využívat. Nevím co s tím, jak to zastavit, mám tak slabou vůli, ale tohle mě tak ničí.