"Nevim proč, ale furt tě chci líbat." Tohle jsi mi řekl jednou.
Jakto?
Strašně ráda vzpomínám na ten den na konci listopadu, jak jsme byli v uni, jak jsi mě měl rád, jak jsem měla ráda tebe, jak bylo všechno hezký a jak jsme stáli u těch dveří v tý předsíni a bylo to hezký. BYLO. To mi tak strašně moc chybí, vůbec teď nejsem schopná pochopit, že se tohle vážně odehrálo, protože teď bych za to dala nevím co, za ten pocit štěstí.
Londýnský schody, do teď si pamatuju, jak hrozně moc šťastná jsem byla (a taky jsem byla moc a říkala všem, že jsem rozněžněna, heh).
Ráda vzpomínám na to, jak jsme byli v poco a já si pak nechala ujet několik tramvají protože jsem byla s tebou a bylo mi hezky. Nebo když jsme dávali poprvý srazy někdy v září na míráku, když jsme v září spali u F a spoustu věcí. Trafika a drahej čaj bez chuti, spadl mi mobil na zem a praskl mi displej. Líbilo se mi, že mi s tebou bylo vždy útulno a víš co? Nejradši bych tě polila benzínem a zapálila. Ne, dělám si prdel, jen mi to přijde smutný.
Žádné komentáře:
Okomentovat