Tělo a emoce šly na výlet

Plížim se tmou,

ty se plížíš za mnou,

vim že tu jsi,

Ty hnuse, vypadni.

Hmatám rukou do prázdna,

chytám jen vzduch,

Kde je ta osoba?

je to snad duch?

A tak jdu dál a dál,

nemilosrdně vraždím čas,

najednou předemnous' stál,

ale jakbysmet zmizels' zas. 

Nemáš žíly a nemáš mozek,

chybí ti údy a srdce ti nebije,

jsi zrůda, rozhodně ne člověk,

ne-li snad něco, co ani nežije?

Nehmotný a chladný nic,

až z tebe běhá mráz po těle,

budnout tě nožem do plic, 

kdybys je nepostrádal, netvore!

Srpen

Poctivě a nepoctivě jsme si šetřili
peníze, co mrknutím oka zmizely
-oka s černou jámou pohlcující duhovky.
Základ mít aspoň ty dvě stovky
-nebo vlastně, i sto pa
se dá.
Různý seskupení lidí poházený na zídce,
království saklů a flašky rozbíjející se o beton,
maliny a borůvky, přesuny k žabce,
vyndej repro a pust tam Ultron.
Předběhli jsme čas,
nesnažil se nás dohnat,
banda hlučných kreténu,
co rušej lidi v tramvaji,
ani slušný vychování neznají,
kam ta mládež spěje.
Netvařte se všichni tak kysele,
vždyť ráno půjdem do postele,
a vy budete mít klid při cestě
do práce
-to bych fakt nechtěla.
Známý tváře všude kolem,
místnost plná chemický lásky
a tělo plný eufórie a svinstva.
Nekonečná cesta na byt,
doprávní značka nebo popelnice na okrasu,
zničenej sušák jako dárek pro hostitele.