Nikotin, thc a ethanol,
dobrovolně jim povoluji vykrádat mi duši,
všechny emoce už jsem nadarmo rozdala
a zapomněla nechat něco sobě
Bývalo to tak zábavné a nenucené,
každej den po škole, my všichni,
ale každej tu byl sám za sebe,
nehráli jsme kolektivně.
A co teď? Podívejme se na sebe -
začali se sjíždět emkem, žrát tripy,
utíkat z domovů a nevážit si svojí kundy,
žrát prášky a po nocích tiše plakat.
Nespavost, kde se tu vzala?
Kde se tu vzala ta neschopnost,
kdy tělo potřebuje drogy
aby vůbec mohlo usnout?
Co usnout, aby vůbec mohlo cokoliv.
Ve skutečnosti je to k ničemu, já to vím,
jen si nalhávám, že mi to k něčemu pomáhá,
snažím se schovat sama před sebou a ničím se.
A baví mě to, baví mě se ničit,
baví mě polykat prášky a zhulovat se do vypatlanosti,
opíjet se tak moc, abych nevěděla sama o sobě,
zaspávat čas abych nevnímala sama sebe,
upínat se na ostatní lidi, proměňovat nenávist k sobě v lásku k ostatním,
touha po dostávání lásky, kterou sama sobě nejsem schopná dát,
ale nikdo to nemůže nahradit, vím to a ignoruju to,
vidím jen to, co chci vidět,
Ale co to je? Už nic nechci, všechno to padlo,
chuť stanovení si nějakých cílů,
chuť poznávat nové,
už mi znecitlivěl jazyk,
chuťový buňky jsou pryč,
zůstalo mi jen vyprahlo v ústech a postupně jako by se to šířilo dál a dál,
celým mým zmateným organismem.
Žádné komentáře:
Okomentovat