Byl to hrozně divnej večer úplně o hovně a sere mě, že jsem radši nezůstala doma a nešla spát. A nebo nevím, sere mě to nebo jsem za to ráda? Ježiš ne, ráda za to fakt nejsem, i když možná trochu jo...fuj. Chci na jinou školu, prosím prosím prosím, tahle budova plná zazobanců a Adama a hraní si na něco, co nejsme, už mě tak unavuje a vytáčí. Všichni ty kokotský, zrůdný a jednoduše přemýšlející spolužáci, to abych si zas nepoblila kožich. A Adam, případ sám o sobě, hračka, se kterou si hrajete chvíli a pak jí vyhodíte z kočárku. Je to vtipný, jak (ne)přemýšlí. Včera jsem s nim byla v Klasiku, nějaká pochybná hospoda, co mám kousek od baráku. Bylo tam spoustu lidí ze školy, odporný. Nějaká holka z filmu slavila narozeniny, měla jsem chuť jí toho morgana chrstnout na její zmalovanej ksicht, aspoň by byla sranda. Nevím, jestli se mi chtělo víc zvracet z těch lidí nebo z těch píčovin, co tam řvaly z repráků. Seděla jsem tam, koukala kolem sebe a snažila se přijít na to, co na takovymhle místě dělám. Chtěla jsem do Ryby na kofolu za 27, nebo do Indiga na malý pivo za 18 a nebo sedět před žabkou a chlastat giny v obklopení normálních lidí, ne tohle. Pocítila jsem zátěž na ramenou a teplo Adamovy ruky. Aha pls, šahej na mě, přesně to chci, díky za laskavost. Spíš ne než jo. Nebo vlastně, klidně, enjoy. Tiskl mě k sobě, hladil mě rukou po stehnu, přitáhl si mě k sobě a políbil mě, zas mi dal ruku na stehno, v tu chvíli jsem pro něj byla já tou hračkou, mohl si semnou dělat co chtěl, nekladla jsem žádný odpor, vše jsem si nechala líbit, ale ani jsem mu nedávala žádnou odezvu, neopětovala jsem mu jeho doteky, nekomunikovala jsem s ním a vtipný na tom je, že celou tu dobu on prohrával a já vyhrávala. ,,Víš, asi bych s tebou nemohl mít nějakej vážnější vztah." Jedním uchem dovnitř a druhým zase ven, koho tyhle kecy zajímaj? ,,Víš co je podle mě nejvíc romantický? Kyž má kluk vedle sebe nějakou holku, pro kterou by byl schopnej udělat cokoliv, bránil jí vlastním tělem."  Supr, asi se rozteču tyjo. ,,Jsi taková temná a divná, ale mně se líbíš." Aha, dík.
,,Jsi hrozně divná."
,,V čem?"
,,Nevim, já jsem taky divnej, to nejde popsat."
,,A jsem špatně divná nebo dobře divná?"
,,Tak půl na půl."
Hmmm a co já s tim? Je to komický, celou dobu jsem tam byla s ním, přitom každej jeho dotek nebo snaha o cokoliv mě nutila přemýšlet nad N a srovnávat, o jak moc je Adam nahovno, lol.
,,Musíš dneska spát doma?"
,,Jo." Bez zaváhání, a i kdybych nemusela, NE NEBUDU U TEBE/S TEBOU SPÁT.
Když už mě to omrzelo, jela jsem domů, i když jsem měla čas ještě tak hodinu. Na rozloučenou mě objal a já se cítila, jakoby se kolem mě obmotaly chapadla. Haha ale tak byla sranda, mohla jsem využít něčí demence a navíc jsem se zhulila za free, why not.