Hej ty couro, votevři mi dveře, teď tě tu vojedu, ve tvojí posteli, v tvym malym pokoji. Seš jak mrtvola, sotva se hejbeš, prdel nemáš, tak aspoň ty kozy. Ne neni odpověď a ty bys tak stejně nedokázala odpovědět, tak je to jedno. Víš ty co? Jen lež, ničeho si nevšímej, já si jen udělám radost a pak razim pryč. Vždyť taky co jinýho s tak naivní holkou? Tvoje povaha si o to říká. Skáčeš jak pískám, odpor nekladeš, tak proč jsi tak strnulá? Ježiš holka, s tebou neni ani řeč. Skvrny na povlečení do pár minut, konec, šmitec a teď mi jdi udělat kafe. Dej mi cígo, můžeš stát vedle mě, ale nečekej, že bych se s tebou snad dal do řeči. Ukliď ten hrnek, dej mi ještě cigaretu a dělej, že se neznáme. Tak zas někdy na shledanou, až budu mít náladu.