Otevřené oči začaly zpívat tu známou melodii, nesnáším ji, slýchám ji už příliš často. Šerým pokojem se neslo všechno to špatné, jakoby to bylo všude kolem mě, přitom se to drželo jen ve mě a nebylo schopné se poskládat do krabičky a zmizet.  Zuby cvakaly o klec a já byla zahlcena láskou od toho malého stvoření, které ze mě bylo nešťastné a tulilo se ke mně. Vzduch byl chladný a první cigáro dne chutnalo snad nejlíp na světe, před kterým jsem se tak snažila celou dobu schovat. Tolik života tak brzy ráno na Vánoce a tolik spících, zachumlaných v teplých peřinách. A pak já. Nevěřila jsem ničemu, všechno byla lež, kterou jsem si sama vymyslela. Pozvracený samet a všechno zdarma, nebylo to skutečné. Vytrhni si rampouch z hrudi, bude se ti lépe dýchat. Vdechla jsem ale jen všechna smítka, která jsem sama rozházela. Nechutnala mi, zažrala se mi pod nehty a nešla dát pryč, oblepila mi zuby. Půjčil bys mi kartáček?

Já to prostě nechápu. Co se to kurva děje zas? Proč zase s někým chodím? No jasně, protože je to N, protože ho mám tentokrát fakt ráda. A i tak se probouzím s náladou jak po sražení autem, choulím se vedle svojí kočky, která pozoruje jak brečím a neví důvod stejně tak, jako ho nevím já sama. Dvoutýdenní schovávání se pod peřinou, jak mám znovu začít fungovat? Bojím se, nechci potkávat lidi, nechci s nikým komunikovat, jakobych zapomněla, jak se to dělá. Ani nemám chuť si to připomínat, chci odjet kočkobusem do Fantazie a hrát si s duchy stromů a Totorem. Chci mít něco, na čem mi bude záležet, co mě bude bavit. Je mi teď všechno jedno, ztrácím s blízkými lidmi dobrovolně vztahy, i s N je to takový nijaký. Nebo mám ho ráda, jen vůbec nejsem schopná se z toho radovat nebo projevovat city, protože v sobě nejsem schopná najít emoce. Nevím, co s tím mám dělat, ale nechci to takhle nechávat.

Flaška vína a nemám zájem, už ať to zmizí. Všechno

psáno někdy na podzim 2014

Nikotin, thc a ethanol, 

dobrovolně jim povoluji vykrádat mi duši,

všechny emoce už jsem nadarmo rozdala

a zapomněla nechat něco sobě

Bývalo to tak zábavné a nenucené,

každej den po škole, my všichni,

ale každej tu byl sám za sebe,

nehráli jsme kolektivně.

A co teď? Podívejme se na sebe -

začali se sjíždět emkem, žrát tripy,

utíkat z domovů a nevážit si svojí kundy,

žrát prášky a po nocích tiše plakat.

Nespavost, kde se tu vzala?

Kde se tu vzala ta neschopnost,

kdy tělo potřebuje drogy

aby vůbec mohlo usnout?

Co usnout, aby vůbec mohlo cokoliv.

Ve skutečnosti je to k ničemu, já to vím,

jen si nalhávám, že mi to k něčemu pomáhá,

snažím se schovat sama před sebou a ničím se.

A baví mě to, baví mě se ničit, 

baví mě polykat prášky a zhulovat se do vypatlanosti,

opíjet se tak moc, abych nevěděla sama o sobě,

zaspávat čas abych nevnímala sama sebe,

upínat se na ostatní lidi, proměňovat nenávist k sobě v lásku k ostatním,

touha po dostávání lásky, kterou sama sobě nejsem schopná dát,

ale nikdo to nemůže nahradit, vím to a ignoruju to,

vidím jen to, co chci vidět, 

Ale co to je? Už nic nechci, všechno to padlo,

chuť stanovení si nějakých cílů,

chuť poznávat nové,

už mi znecitlivěl jazyk,

chuťový buňky jsou pryč,

zůstalo mi jen vyprahlo v ústech a postupně jako by se to šířilo dál a dál,

celým mým zmateným organismem.

1 sekunda,
1 minuta,
1 hodina,
1 měsíc,
a pořád přibývá.

Bloudim malátně ulicema,
chodim sem a chodim tam,
hledám smysl toho všeho,
nedostává se mi vysvětlení.

Čekám, až se něco stane,
až se to z nenadání přiřítí,
něco jako nečekaná facka,
ale má tvář je pořád jednolitě bíla.

Den co den,  týden co týden,
září nebo listopad,
stejně na tom nezáleží,
všechno je to monotónní.

Hromaděj se prázdný krabky,
plíce pohlcuje černo,
peníze kamsi mizej
a kruhy pod očima se odstín po odstínu ztmavujou.

Nálada je jak ukradená
zrovna tak jako barvy na oblečení,
nikde se necítím jako doma,
už i vlastní pokoj mi je cizí.

Stromy jsou nahé,
nebe pláče
a lidé míjejí jeden druhého
- kolektivní samota

Snaha se stát lepší osobou,
místo mozku jen obláček kouře,
lži a podvody,
ale pořád s citem

Je 4.26 ráno, před chvílí jsem se vzbudila. Zdálo se mi, že byla noc a já šla s lidma ze školy do tanečních. Šli jsme po nuselskej schodech a nějakej hrozně velkej niggq si přede mě stoupnul abych nemohla projít. Provlékla jsem se kolem něj a běžela pryč a křičela "pomoc". On mě doběhl, paží mi svíral krk, běžel po schodech hrozně rychle dolů a mě vláčel za sebou. Slyšela jsem smích kolem sebe a chtěla jsem uniknout z jeho sevření, protože jsem se bála. lelelel.
A teď půjdu zas spát.

11/11/14

Odpoledne jsem se potkala s K. Dali jsme brko, pak šly na akci ze základky, tam jsme potkaly A. a M. Potom jsme se odpojily a šly na obvyklé místo na víno. Pak úplně random setkání s Aničkou a Šílou, které potom umotaly brko. Moc nejsem teď schopná se zorientovat v chronologickém uspořádání dnešních událostí, ale stejně na tom nezáleží. Potkala jsem F. a N. S N. jsem se pak sešla sama, oba jsme byli moc. Stáli jsme opřený o zábradlí a povídali si, pak přišly A, Dominik a K. s vínem, které nám pak nechaly. Haha, to jsme podělaly u mejch číňanů a oni si nás všimli, kde teď budu kupovat cíga za stravenky? No, tak jsem byla s N, zabalená v jeho bundě. Přišla za námi pak K, protože nechtěla být s Dominikem. Tak jsme my tři šli ke škole, kde pak N. šel pryč.

"Čekala jsem to. Jak jste tam tak stáli, řekla jsem si 'K, teď je ta chvíle, kdy máš odejít"

Co se děje?
Jsi ok?
Ani mi ty cíga už nechutnaj.
Jen zaháním chuť na jídlo.
Ty nejíš.
Nejím.
Proč nejíš?
Dej si čáru,
pojď s náma
-Morgi, Morgi!
Nebuď feťák.
Co se děje?
Nahodím ti dekly,
proč s náma nejdeš?
Jsi smutná?
Kde jsi?
Zajímá tě aspoň něco?
Co škola?
Proč jsi odešla?
Vždyť jsem tam nikdy nebyla.
Nebav se s ním,
nebav se s ní.
A s kým bych měla?
Je ti dobře?
Sama nevím.
Víš aspoň něco?
Proč jsi udělala tohle?
A proč jsi udělala tamto?
Chci od tebe upřímnost.
A mám k tomu důvod?
Jsi furt tak ticho,
děje se něco?
Už stačí, je toho moc.
Nemůžu spát,
probouzím se uprostřed noci,
nechci vstávat.
Kdy jsi přišla včas?
Utíkáš,
schováváš se před světem?
Jsi naivní.
Nevím, proč to děláš.
Nedělej to, snaž se víc.
Nedělej ani opak,
nezajímáš mě,
jsi komická,   
já se snažit nepotřebuju,      
nemám čas,
mám srazy.
Nebuď furt ticho.
No a co, že tě ignoruju,
dělej něco ty,
mně se nechce.
A co mám dělat?
Co po mně chcete?
Ale vždyť si o tobě nemyslím nic špatnýho.
A ty můžeš lhát?
Najez se, nemluv, ale nebuď ticho,
přijeď, ale nebuď tu, nebav se s nimi, ale nebuď tak odtažitá, chovej se jinak, ale buď sama sebou.
Morgi, Morgi, co se děje?

Klepeš se.
Proč se klepeš?
Je mi zima.
Lžu, je mi špatně.
Motá se mi hlava.
Neznám nikoho kdo by tě neměl rád.
A kolik lidí znáš, kteří mají?
Jsem asi mimo.
Zas a znovu,
jak dlouho ještě?
Nudím tě
nebo sama sebe?
Vymeteno v hlavě
prázdná ústa,
ticho.
Není s tebou řeč,
piješ to moc rychle,
jsi v pohodě?
Nevím, je mi tak
divně.
Ani špatně,
ani dobře,
divně.
Mluví na mě,
vnímám hlasy,
který patří komu,
slova se mísí,
nedává to smysl,
ani ho v tom nehledám.
Chci pod peřinu.
Pod čí?
Co si myslíš?
Promiň, že to takhle vidíš.
Znáš ten pocit, když ti napíše a tobě se chce tančit?
Já nevím, ne.
Ne? Tak nevím nebo ne?
Lžu a nejsem upřímná,
a je to vážně permanentně?
Neřekla bych, ale budiž.
NE,
buď už ticho, drž už hubu,
prosím.
A koho?
Kaštan v hlavě.
Nenapadlo tě, že bych mohl žárlit?
A nenapadlo tě, že mě to nezajímá?
Nikdy jsi mě nezajímal, promiň.
Jsem jen zdvořilá,
jinak drž taky hubu konečně.
Nechci pusu,
jsi blázen?
Ahoj nemáš za pade?
Seš dementní, nepiš mi.
Nechci tě potkávat na chodbách,
nechci tě potkávat nikde,
dej si radši izolepu přes pusu,
ať ušetříš ty jiné.
Myš závislá na nikotinu,
myš s ebolou,
myš na tvojí ruce.
Já chci domů,
kde to vlastně je?
Naveď mě,
sama nevím
a venku mrzne
a mrznu i já.
I ta myš
závislá na nikotinu,
s ebolou,
na tvojí ruce.
Ebolion

♥♡♥♡♥♡♥